Příčiny tohoto vývoje jsou přitom ve všech krajích podobné. Nejde ani tak o pokles porodnosti. Ta v posledních letech už dolů nejde a ve většině krajů se narodí více dětí, než v nich zemře obyvatel. Tento přirozený přírůstek však nedokáže pokrýt odchod lidí z regionů. Přičemž jde o odchod dvěma směry. A to o stěhovaní do zahraničí, které probíhá jen v menší míře, ale zásadním problémem je odchod obyvatel do velkoměst.

Hlavní magnetem pro mladé lidí z Vysočiny jsou ve větší Praha a v menší míře Brno. Nejde přitom o jev evropsky nijak výjimečný. Sousední Rakousko prochází dlouhá léta podobným vývojem. Především mladí lidé se dlouhé roky stěhují do Vídně a jejího okolí. Zbytek Rakouska se pak zvolna vylidňuje.

V Rakousku tento trend nedokáže zvrátit ani citelné přistěhovalectví ze zahraničí. Pokud přicházejí lidé z ciziny míří především do Vídně a jen v malém množství do jiných velkých měst. Na rakouském venkově cizinci žít nechtějí. Stejně jako mladí Rakušané.

V tuzemsku je situace velice podobná. Za růstem Prahy stojí příliv cizinců. Ti však nikoliv ve velkém množství nemíří na Vysočinu ani do jiných regionů.

S tím, jak mladí lidé z Vysočiny odcházejí, zvyšuje se podíl starších lidí. Souběžně stoupá průměrný věk dožití a kraj tak výrazně stárne.

Vylidňování venkova je častým tématem politiků, kteří však nemají žádný návod, jak situaci změnit. Celý problém totiž nemá politické řešení, neboť viníkem tohoto trendu jsou „moderní“ technologie a jen ony mohou zvrátit daný vývoj.

Vše začalo vznikem železnice, která měla umožnit lidem snadněji dojíždět za prací a místo toho miliony z nich odvezla za prací definitivně.

Podobně sliboval pozitivní změnu internet. Vše by mělo jít dělat a spravovat odkudkoli. Výsledkem bylo, že valná část služeb na venkově zanikla a lidé musejí za vším dojíždět do měst. Nikdo se pak nediví, že mladí se raději odstěhují tam, kde je vše reálně a snadno dostupné.