Na pracovišti ve Valečově u Okrouhlice se odborníci zabývají pěstováním jakonu a zkoumáním látek v jeho hlízách přibližně šest let, kdy navázali na pokusy z 90. let. „Ani uvedením prvních výrobků na trh výzkum této plodiny neskončí," řekla Andrea Svobodová z oddělení pěstebních technologií.

Výzkumný ústav bramborářský letos slaví sto let existence. Kromě výzkumu a šlechtění pečuje o národní genobanku brambor. Ve Valečově se kromě brambor zabývá také pěstováním topinamburu a prověřuje možnosti uplatnění dalších v Česku netradičních rostlin.

V Jižní Americe se jakon pěstoval odedávna na území s někdejší říší Inků kvůli sladkým a křupavým hlízám, využívaný byl také v tradiční medicíně. Do Evropy se tato rostlina dostala až v polovině 19. století a od konce druhé světové války se na ni zase téměř zapomnělo. „I když se podíváte do zahraniční literatury, moc toho tam o ní zatím není," uvedla Svobodová.

Sedm osobností převezme medaile devátého listopadu.
Zakladatel Bramborářských dnů v Brodě Jiří Zvolánek dostane od Kraje medaili

Jakon dorůstá do výšky jednoho a půl až dvou metrů, žlutým květem připomíná příbuznou slunečnici. Hlízy jakonu obsahují polysacharid inulin, který chutná sladce, ale nezvedá hladinu cukru v krvi. V hlízách jsou i další látky, které podporují přirozenou střevní mikroflóru, podle Svobodové například také napomáhají vstřebávání vápníku a hořčíku.

Na zpracování jakonu už má výzkumný ústav ochranu v podobě dvou užitných vzorů, probíhá patentové řízení. Jeden vzor se týká kombinace jakonu a topinamburu. Podle Svobodové se ukázalo, že přidáním topinamburové mouky se z výsledné směsi lépe peče. „Těsto je kypřejší a zejména kynutá těsta jsou pak chutnější," řekla. Obsah inulinu je v hlízách topinamburu obdobný jako u jakonu, a tedy i jejich sladkost. 

Ilustrační foto.
Školy v Havličkově Brodě i Chotěboři změní název. Kraj je chce přejmenovat

K zákazníkům by se měly výrobky s jakonem dostat prostřednictvím firmy Lyckeby Culinar v Horažďovicích, která bude na mouku zpracovávat sušené hlízy dodané pěstitelem. „Firma by je měla upravit, otestovat, zabalit a dávat do distribuce," řekla Andrea Svobodová. Výzkumný ústav zároveň domlouvá pěstování jakonu se zemědělcem, jenž se už věnuje topinamburům.

V porovnání s hlízami topinamburu jsou hlízy jakonu křehčí a nemohou zůstat v zemi přes zimu. Sklízí se po prvních mrazech, zatím se z půdy narušené strojem vybírají ručně. Na vývoji technologie pro sklizeň hlíz jakonu spolupracují havlíčkobrodští výzkumníci s Výzkumným ústavem zemědělské techniky. Zabývat se dál budou také zkoumáním látek v hlízách jakonu i podmínkami jejich skladování.