V té době jsem ještě nechodil do školy, ale pamatuji si, jak rodiče sledovali zprávy o zdravotním stavu pana prezidenta a jak byli smutní, když 14. září 1937 zemřel. Ten smutek byl cítit doma, na ulici, v obchodě, prostě všude.

Můj strýc, který byl v té době vojákem z povolání a sloužil v Praze, byl součástí čestné stráže, která doprovázela rakev s panem prezidentem. Pohřeb pana prezidenta Masaryka byl tehdy velkou národní manifestací a obrazová reportáž z tohoto pohřbu vyšla tehdy v týdeníku Pestrý týden a my jsme ještě svým dětem ukazovali, jak rakev pana prezidenta Masaryka doprovází náš strýček.

A báseň Jaroslava Seiferta "To kalné ráno, to si pamatuj mé dítě" zůstane navždy vzpomínkou na smutné 14. září 1937.

Jan Šedý