Bitva u Habrů, v odborné literatuře spojovaná s dobytím Německého Brodu (dnes Havlíčkova Brodu), se odehrála v roce 1422 na blíže neurčeném vrchu poblíž dnešního města Habry. Ustupující vojsko druhé křížové výpravy, jemuž pravděpodobně velel italský vojevůdce Filippo Scollari, zde bylo rozdrceno postupujícími husitskými oddíly v čele se slepým hejtmanem Janem Žižkou.

Po svém vítězství husité protivníka pronásledovali až k hradbám Německého Brodu, kde patrně ještě téhož dne svedli další úspěšnou bitvu. Dne 10. ledna, při jednání o kapitulaci posádky, pak část husitů ale Německý Brod obsadila a zmasakrovala většinu obránců i místních obyvatel. Údajně šlo o více než tisíc pět set lidí.

O tragických událostech nepříliš jasně informují tři základní české písemné prameny. Jedním z nich je takzvaná Kronika starého pražského kolegiáta v latině, kde se následně píše: „Město Německý Brod padá a hynou všichni, kdo v městě zůstali; jenom v městě zahynulo mečem, jak se praví, nejméně tisíc a pět set lidí“.

Podle názoru současných historiků dne 10. ledna, zahájil Žižkův štáb s veliteli města vyjednávání o kapitulaci. V tu chvíli bylo patrně mezi oběma stranami vyhlášeno příměří, které však část husitů nerespektovala a bez Žižkova vědomí vnikla do města. Během několika dalších hodin prý bylo touto skupinou zabito na tisíc pět set přítomných vojáků i místních obyvatel. Několik lidí, podobně jako v roce 1419 v Praze, bylo vyházeno i okny zdejší radnice. Posléze bylo město zapáleno.

Podle listu Jana Žižky, psaného na Vilémově 26. března 1423, lze předpokládat, že slepý vojevůdce vraždění v Německém Brodě ještě rok po události považoval za velký hřích. I přes tuto skutečnost Staré letopisy české zmiňují, že následující den v neděli před oktávem Zjevení Páně (11. ledna) se bratr Jan Žižka stal rytířem. 

O den později byli pod korouhvemi ukořistěnými v předchozích dnech, na rytíře pasovaní i jiní ze zasloužilých bojovníků. Od dalšího pronásledování poraženého protivníka husité opustili. Neobsadili ani vypálený Německý Brod, který po útoku zůstal na několik let naprosto pustý. Pokud jde o celkovou bilanci, bitva u Habrů byla posledním vojenským vystoupením krále Zikmunda Lucemburského v rámci husitských válek v Čechách.

O ztrátách, jaké křižáci utrpěli mezi 6.–10. lednem, existují rozporuplné údaje. Verze Starých letopisů českých hovoří o 12 000 mrtvých, mladší verze v tomtéž místě uvádí 2000. Pod ledem na Sázavě, podle rukopisu prý zahynulo dalších 548 oděnců. Do rukou husitů navíc padlo šest či sedm korouhví a 540 vozů vrchovatě naložených nejrůznějšími věcmi, i klenoty, peníze a různá roucha, truhlice, různé knihy židovské i křesťanské, kterých bylo tolik, že by je na tři velké vozy nepobral. O podílu, jenž tvořili mrtví a ranění na straně husitů, se prameny nezmiňují.

Jen pro upřesnění názvu, město Havlíčkův Brod se jmenovalo Německý Brod do konce druhé světové války. Pak bylo přejmenováno na počest spisovatele a novináře Karla Havlíčka Borovského, který zde žil a byl odtud také odvezen do vyhnanství v Brixenu.