Obří kulaté hlavy prý na zahradě objevila jeho přítelkyně. „Ve středu za mnou přišla a říkala mi: Ty tam máš houby a nechceš se dělit! Ale já sám jsem byl překvapený, protože ony v té trávě ani nebyly pořádně vidět. Takto narostly prakticky za noc,“ začíná s vyprávěním Václav Dopita.

Pýchavky obecné vyrůstají na pozemku pana Dopity už třetím rokem. „Letos je to už druhá úroda. Poprvé vyrostla jen jedna plodnice, ale kvůli vysoké trávě jsem si jí nevšiml. Kdy jsem ji našel, byla už stará, tak jsem ji tu nechal,“ vzpomíná Dopita. „Támhle hned vedle těch třech bílých,“ ukazuje.

Na zahradě se mu tyto bílé houby chytly samy od sebe. „Já pěstuju maso, ne houby. I když řízky byly dobré,“ líčil Dopita. Právě chov slepic a kachen může být jedním z důvodů, proč se pýchavkám na zahradě tak daří. „Běhá tady drůbež, takže je to vyhnojené. Navíc jsem nechal úmyslně zarůst strouhu, díky které se tady drží více vody. Když byla vyčištěná, tak voda stekla pryč, ale nyní se zastavuje a vsákne,“ prozrazuje.

Letošní úroda pýchavek prý byla rekordní. „Tolik jich nikdy nebylo. Maximálně dvě tři plodnice a i velikostně bývaly menší, řekl bych zhruba jako tenisový míček,“ zamýšlí se senior z Ostružna. „Nevím, čím to je. Dvakrát tady pěkně zapršelo, tak jim to asi stačilo,“ krčí rameny.

Z jedné houby se najedli i sousedi. „To by člověk ani sám nesnědl. Je to houba, která se musí udělat jen jako řízek. Tak je přítelkyně připravila podělili jsme i sousedy. Já je umím také udělat, ale abych je obaloval a zamazal se od trojobalu, to nemám rád. Radši se nechám pozvat,“ směje se Dopita.

Pýchavky jsou prý velice chutné. „Nejprve jsem si dal jen jeden kousek, pak ještě jeden a nakonec jsem dojídal ještě z talíře přítelkyně. Je to mor a člověk se do toho doslova zažere,“ říká s úsměvem Dopita a dodává, že pýchavka musí být uvnitř bílá, aby byla dobrá.

U sousedů a kamarádů zřejmě skončí i zbytek hub. „Myslel jsem, že je prodám, ale nakonec to dopadne tak, že je rozdám po kamarádech. Už mi volala jedna kamarádka a říkala mi: Opovaž se na mě zapomenout!,“ svěřuje se Dopita.

Skoro by se dalo říct, že pan Dopita ani nemusí do lesa. U domu mu totiž nerostou jen pýchavky. „Támhle na břehu, když pršelo, rostly kozáci, naproti rostou klouzky, suchohřiby, o kus dál pak sbírám masáky a naproti ke krávám chodím na žampiony,“ popisuje senior. A jak má houby nejraději? „Jednoznačně jako řízek,“ uzavírá.