Několik desítek zájemců se sešlo v jedenáct hodin v místním kostelíku na tradiční nedělní mši. Tu vedl speciální host Josef Kordík. Podle slov správce farnosti Číhošť Pavla Jägera, byl zájem obrovský. „Kvůli této akci sem přijeli lidi nejen z okolí, ale i vzdálenějších měst. Takto plný kostel jsem už dlouho nezažil. Je vidět, že Toufar je opravdu velká osobnost,“ pověděl Jäger.

Poté se všichni přesunuli do nedaleké hospůdky, kde program pokračoval zhruba hodinovou besedou. Slova se opět ujal Kordík, který zavzpomínal na své působení ve věznici ve Valdicích. „Pobýval jsem na vesnici, která byla zhruba dva kilometry od Valdic, kde Toufara věznili. Biskup Otčenášek vybral v diecézi čtyři kněze, kteří budou chodit do věznic. Mezi nimi i mě. Já na to nebyl připravený a bál jsem se, ale s velkým respektem jsem to přijal. Poprvé jsem do věznice vstoupil 12. ledna 1990 a hned ten první den jsem se dostal do prostor, kde faráře Toufara mučili,“ začal s vyprávěním římskokatolický kněz, který má k Toufarovi poměrně blízko.

„Bylo to takové izolované oddělení, skoro by se dalo říct basa v base. V celách byl místo postelí betonový kvádr a na něm dubové fošny, na kterých vězni spali. Nikdo se ale už nepamatoval, v které konkrétní cele Toufal byl. My kaplani jsme na tomto oddělení měli speciální místnost, kde jsme vedli rozhovory s vězni. Já tam chodil vždycky jednou týdně a vždy jsem si to uvědomoval, že tady se to stalo. Ale nemučili zde nejen Toufara, ale i jiné vězně, například Bohumila Víta Tajovského, Václava Slavíčka a několik další,“ popsal Kordík.

Prostor pro své postřehy a dotazy dostali i příchozí. „V šedesátém čtvrtém roce, když se vrátil manžel z vězení, jsem poznala opata Víta. On byl ve Valdicích zavřený na stejné chodbě jako páter Toufar a říkal, jak strašně naříkal. Nadávky, rány, to on všechno slyšel. Ale ten vyšetřovatel ho ubil nedopatřením, oni ho chtěli původně živého. A páterem Toufarem začalo další zatýkání,“ poznamenala jedna z účastnic a zeptala se, jak to vypadá s blahořečením číhoštského faráře.

„Ta věc dlouho stála na tom, že bylo těžké sehnat takzvaného biskupského delegáta, který proces vede. Nakonec byl jmenován biskupský delegát i historická komise. Předseda této komise předložil všechny texty pátera Toufara teologické komisi, která je bude procházet a hodnotit,“ prozradil Tomáš Petráček. „Jen aby to netrvalo dalších deset let. Kdo pak bude mít o Toufara zájem?“ posteskla si tazatelka.

Podle Petráčka se ale Toufar stal fenoménem a zájem o něj utichat nebude. „Je to skoro pět let od exhumace Toufarova těla, deset let od vydání knihy Miloše Doležala a vidíte, že ten zájem neutuchá, naopak roste. A ta formální tečka, svatořečení, si myslíme, že je v zásadě nedůležitá. To, co je mnohem důležitější, že Josef Toufar jako kněz dnes, skoro sedmdesát let od smrti, je vnímán stále intenzivně, a to je pro nás podstatné. Nicméně na tom pracujeme,“ slíbil Petráček, který je jmenován postulátorem Toufarova blahořečení.