Od rána se na nádvoří ozývaly zvuky motorů, které představovaly hlavní část výroby staré strojírny pana Pujmana a které nadšenci udržují v provozuschopném stavu.

I další výrobky této strojírny vzbuzovaly zaslouženou pozornost, ať už šlo o staré mlátičky Pluto, motorové sekačky na trávu, nebo hlavní hřeb této výstavky, kterým byl traktor zapůjčený z Muzea zemědělské techniky v Čáslavi.

Na nádvoří se sešlo mnoho zájemců o prohlídku podniku a také naši průvodci byli překvapeni, jaké množství lidí se přišlo podívat.

Po úvodu a seznámení s historií podniku jsme se vydali do provozů. Prošli jsme jak starší provozy, tak i nové provozy s úspornější a výkonnější technologií, jak na odlévání šedé litiny, tak na odlévání hliníku a jeho slitin. Poznali jsme, že je to práce pro tvrdé, manuálně zručné a silné chlapy, kteří se mají na pracovišti co ohánět, aby dodrželi kvalitu a množství odlitků a mohu říct, že to není moc záviděníhodná práce.

Doopravdy to chce fortel a lásku k řemeslu, protože se pracuje za vysokých teplot a stále hrozí nebezpečí popálení.

To samé se dá říct i o formířích, kterým projde za den rukama docela dost tun písku a dalšího materiálu k výrobě forem a určitě se nemůže zapomenout na tryskače, brusiče, svářeče a další profese, které dávají odlitku konečný a oku lahodící vzhled.

Tyto konečné úpravy dělají i ženy, o kterých řekl náš průvodce pan Lána, že vlastně ony, jako pečlivější pohlaví, dokáží ten finální vzhled doopravdy dotáhnout k dokonalosti.

Celá prohlídka byla zakončena v modelárně, kde se tvoří modely nových výrobků a kde pracují machři ve svém oboru, protože i nejnepatrnější odchylka může vést ke špatnému odlitku a tím pádem i ke zmetkům. Ale, jak řekl pan Lána, tak se slévárna může na své zaměstnance plně spolehnout a za jejich přispění bude firma dále dobře prosperovat a bude moci dále investovat do nových technologií, které povedou k dalšímu rozvoji podniku.

Po této prohlídce jsme ještě navštívili hasičskou zbrojnici, kde měl osadní výbor hezkou výstavku o historii obce a historii tkalcovství, které se zde také provozovalo ve velkém. Samozřejmě nechybělo ani občerstvení, kde si každý mohl vybrat podle své chuti.

Mohu říci, že to bylo zajímavé dopoledne, kde se současní i bývalí zaměstnanci mohli pochlubit rodinným příslušníkům se svou prací a určitě mohou být na „svůj" podnik hrdí. To samé se dá říct o osadním výboru, kterému se tato akce také moc povedla.

Přeji osadnímu výboru na Novém Ransku ještě mnoho takto povedených akcí.

(vv)