To, co bylo překonáno a zavrženo, se po nějakém čase objevuje znovu. Samozřejmě že v novém hávu, technologicky vylepšeno a precizněji definováno. A právě do tohoto ranku lze celkem úspěšně vpasovat třeba i poslední iniciativu ministrů zdravotnictví a školství, tedy Svatopluka Němečka a Marcela Chládka, kteří vážně uvažují o tom, že by preventivní lékařské prohlídky dětí vrátili do škol. Tedy tak, jak to bývalo zcela běžné v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Logiku to má. V dnešním hektickém světě počítají rodiče doslova každou minutu a školní lékařské prohlídky by jim nějaký ten čas ušetřily. Lékaři by navíc měli jistotu, že uvidí skoro každého školáka (ne všichni rodiče jsou ve vztahu ke svým dětem zodpovědní – bohužel), a jejich preventivní záběr, včetně načasování nezbytných a základních očkovacích kampaní, by byl rozhodně širší, než je tomu dnes. Oponenti oponují především složitou organizační stránkou věci a na mysli mají třeba rozpis služeb pediatrů a zdravotních sester v jednotlivých školách, absenci vhodných a dostatečně vybavených prostor, vytváření dalších kartoték, smlouvy se zdravotními pojišťovnami a tak podobně. Samozřejmě požadují i to, aby do jejich ordinací přicházeli s dětmi i jejich rodiče. Ovšem v době vyspělých komunikačních technologií se nevylučuje jedno ani druhé: školní preventivní prohlídka odhalí případný problém nebo jeho náznak, a následná informace od pediatra s příslušným doporučením se k rodiči dostane v několika vteřinách. Databázi kontaktů má přece každá škola více než dostatečnou a není žádný problém, aby ji předala i pediatrům. Osobně si myslím, že lékařské preventivní prohlídky by se do našich základních škol vrátit měly. Věřím, že i školy by se jim nebránily a vhodné prostory by pediatrům našly a poskytly. Smysl a cíl celého záměru, tedy široký záběr prevence a včasné podchycení případných onemocnění, jednoznačně válcuje všechny organizační problémy.
jaromir.kulhanek@denik.cz
