První krůčky ve vzdělání zde podnikl i Jan František Beckovský, historik, spisovatel, překladatel a vlastenecký katolický kněz, který velkou měrou patřil k zachráncům českého jazyka.

Beckovský se narodil v Německém Brodě 18. srpna 1658. Po vystudování zdejší měšťanské školy odešel studovat poezii a rétoriku. Od roku 1680 byl posluchačem filozofie ve Vídni. V době jeho studia zachvátila Vídeň morová epidemie, které padlo za oběť přes sedmdesát tisíc lidí. Beckovský pomáhal u hromadných šachtových hrobů a tyto otřesné zážitky zřejmě rozhodly o tom, že v roce 1684 složil řeholní slib v rytířském řádu křižovníků s červenou hvězdou.

Začal se věnoval studiu teologie. Po vysvěcení na kněze roku 1688 působil jako správce klášterní kuchyně. Od roku 1699 byl také správcem (administrátorem) ženského špitálu u sv. Anežky v Novém Městě pražském, a to až do své smrti v roce 1725.

Beckovský se řadí k vlasteneckým spisovatelům, kteří v době úpadku českého národa oživovali jeho slavnou minulost, a zaujímá mezi nimi zvláštní postavení, neboť svá díla psal převážně česky. Kolem roku 1700 jezdil po českých zemích a sbíral archivní a místopisný materiál.

Kromě přepracovaného a rozšířeného vydání Hájkovy kroniky pod titulem Poselkyně starých příběhů českých, kterou se navždy zapsal do dějin české literatury, je autorem osmadvaceti tištěných českých a latinských knih. Dále je autorem nejstaršího rukopisu zachovaného herbáře, který má 117 listů se zhruba 200 druhy sušených rostlin, u kterých uvádí mimo latinských a německých také české názvy. Je z něj zřejmé, že byl pouze botanik – amatér, protože některé rostliny jsou chybně pojmenovány.

Přeložil asi třicet děl, především životopisů svatých a jiných náboženských spisů. Vedle literární činnosti byl činný i výtvarně. Vyzdobil údajně kapli kláštera sv. Františka a je autorem nejstarší rytiny Německého Brodu. Beckovský psal především česky, ale i latinsky a německy.