Lenka i Sára, jediné dvě odvážné ženy s voňavou dýmkou, nechyběly ani na první letošní soutěži v pomalém kouření dýmky, kterou v Havlíčkově Brodě uspořádal letos v lednu brodský dýmkařský klub Meršánka. Lenka Rosolová je z Prahy, jak přiznala, vůně tabáku ji přitahovala od mládí.

„Už v době, kdy se aromatizovaný tabák prodával jen v Tuzexu, jsem si tam ráda chodila přivonět. Muž s dýmkou, za kterým se táhla vůně Amphory, měl pro mě neodolatelné osobní kouzlo," přiznala se Lenka, která už léta pracuje v médiích a je členkou klubu Dýmka net. Proto není nic překvapujícího, že i její přítel je kuřák dýmky.

„Když jsem měla dýmkaře doma, rozhodla jsem se sama dýmku vyzkoušet. Nejdřív jsem měla určité obavy, jsem totiž astmatik. Ale kouření dýmky má tu výhodu, že kouř nevtahujete do plic, proto mě nedráždí. Aktivním kuřákem jsem tři roky. Za tu dobu jsem přešla od aromatizovaného tabáku k tabáku přírodnímu," svěřila se Lenka a zdůraznila, že kouření dýmky je obřad.

Pro posezení s dýmkou je nutná pohoda, klid, příjemná atmosféra. Dýmku nelze kouřit na ulici nebo na zastávce autobusu. „Já osobně si dýmku vychutnávám nejčastěji o víkendu, přes týden kouřím málokdy. Ideální jsou dlouhé letní večery na verandě na chalupě," popsala Lenka svoje kuřácké zážitky.

Když se stala aktivní kuřačkou dýmky, začala se účastnit i různých soutěží. Jak přiznala, na veřejnosti kouří dýmku málo.
„Když si ji občas zapálím někde v restauraci, okolí se na mě dívá divně. Žena s dýmkou není zrovna obvyklý zjev," dodala Lenka s úsměvem, která svému kuřáckému koníčku propadla tak, že se stala i sběratelkou. V současné době vlastní asi 20 různých dýmek, když si chce udělat radost a nějak se odměnit, nejde si koupit šperk nebo šaty, ale další novou dýmku.

Sáru Svatůňkovou z Prahy přivedl ke kouření dýmky kamarád, který je zároveň i vyrábí. „Dýmky se mi vždycky líbily už pro svůj elegantní tvar. Jako šperkařka to dovedu ocenit. Později jsem začala i dýmku kouřit, prozradila Sára, která je aktivní kuřačkou jen několik měsíců. Stejně jako Lenka nikdy před ím nekouřila, například cigarety ji nikdy neoslovily.

Sára není členkou žádného dýmkařského klubu, ale kuřáckých soutěží se účastní pravidelně. Doma má asi čtyři vlastní dýmky, ovšem na veřejnosti, například v hospodě, by si prý nezapálila, neboť kouření dýmky je zážitek, který vyžaduje odpovídající atmosféru, žena s dýmkou budí podle Sáry nežádoucí pozornost.

Své „kuřácké neřesti" holduje proto jen v soukromí nebo ve společnosti stejně založených přátel.