O svých zkušenostech, o které se rád dělí s kolegy myslivci, ale i laickými obdivovateli přírody, napsal Václav Augustin už dvě knihy. Teď chystá třetí. Má pro ni už i název V zajetí sokolnictví II.

"Mám ji už v podstatě připravenou k prvnímu čtení. Pracoval jsem na ní půl roku Má 350 stran, asi 500 fotografí od sedmnácti fotografů od nás i ze zahraničí," upřesnil Augustin. Původně si ji chtěl nadělit k letošním šedesátým narozeninám. „Je to výběr z dvou mých předchozích knih, k tomu nové příběhy a hlavně stovky fotek,“ nastínil Václav Augustin jak kniha vypadá. Jenže do toho vstoupil koronavirus a s tím se objevuje se i otázka finanční, jak se povede knihu prodat.

V roce 2013 vydal Václav Augustin první výpravnou publikaci V zajetí sokolnictví, po ní následovala kniha V zajetí lovecké vášně, kde Václav Augustin popisoval zážitky z myslivosti a lov s dravci. Jak prozradil, k myslivosti ho to táhlo od malička a sokolníkem se asi narodil.

„To přání chovat doma dravce, který by mě poslouchal, ve mně bylo odmalička. První poštolku jsem cvičil už jako kluk. Krmení pro ni jsem schovával ve staré ruční pračce zakopané v potoce, aby se nezkazilo, protože lednice byly poměrně vzácné a rodiče by mi sotva dovolili do ní ukládal myši,“ zavzpomínal Václav Augustin na svoje sokolnické začátky.

Měl štěstí, že ho v jeho zálibách podporovali otec i strýc. V patnácti letech nastoupil Václav Augustin na lesnické učiliště v Kněžičkách, v roce 1986 složil sokolnické zkoušky. Na profesionální úrovni se dravcům věnuje už 30 let, ale jak přiznal, hrála v tom roli jedna velká životní zkouška.

„Původně jsem se chtěl věnovat hlavně sportu a chov dravců mít jako koníčka, ale utrpěl jsem při sportu úraz, přišel o ledvinu, o slezinu a stačilo málo a už bych nežil. Skončil jsem se sportem a říkal si, co bude dál. Bylo mi 33 let a byl jsem vlastně invalida, ale nakonec jsem si řekl, že i bez ledviny se dá žít a tak jsem se začal věnovat naplno chovu dravých ptáků,“ vylíčil stručně Václav Augustin svůj zajímavý životní příběh.

Už 40 let pracuje na lesní správě v Ransku. Účastní se mezinárodních setkání sokolníků a odborníků na chov dravců. Byl starostou obce Oudoleň o myslivosti napsal dvě knihy, které nejsou určeny jen kamarádům myslivců, ale všem, kteří mají kladný vztah k lesu a přírodě.

„Moje první kniha V zajetí sokolnictví I je srdeční záležitost, věnoval jsem ji kamarádovi - sokolníkovi Zdeňku Sršňovi, který tragicky zahynul, a prvnímu vnukovi, který se v tomtéž roce narodil. Život jde ruku v ruce se smrtí. Člověk se z něčeho raduje, a hned něco ztrácí,“ prozradil Václav Augustin.