Považují se za polobohy a novodobé vyvolené. Z toho důvodu vyžadují zvláštní zacházení, neboť pro polobohy běžné normy neplatí. Mocní trpí například zavedeným bludem, že my jsme tu pro ně, ne oni pro nás, byť díky našim hlasům a naší trpělivosti na svých židlích dosud sedí. Dalším bludem je představa, že represivní složky, policie a soudy jsou jim podřízené.
Především policie má být poslušný psík, neboli vořech, který smí štěkat jen na povel a hlavně na osoby „podřadné" zvané voliči, v tomto případě nikoliv odvozeno od slova volit, ale od skotu hovězího. Ovšem jakmile spatří policejní „vořech" „vyvoleného", má poslušně zapanáčkovat a podat pac.
K dalším častým chorobám našich mocných patří bájná lhavost, šířená v poslední době doslova masově, za podpory různých mediálních presstitutek, ve formě pohádek o mocichtivých prezidentech, návratu komunistů, státním převratu, policejní diktatuře a ohrožení demokracie. V tomto případě je otázka, zda jde ještě o bájnou lhavost nebo rovnou už stihomam.
Nehledě na to mnozí „vyvolení" trpí ještě navíc chronickou kleptománií, hysterií, senilitou, narcismem, syndromem hromadění, exhibicionismem a vykazují mnohé další vážné osobnostní poruchy. Naši mocní jsou vážně nemocní, a proto by si už měli odpočinout. Nejlépe v úplném politickém důchodu se zákazem výkonu povolání s ohledem na jejich vážný zdravotní stav. Těm nejhůř nemocným by prospěla izolace v tiché místnosti s výhledem do krajiny, nejlépe na Borech.
stepanka.saadouni@denik.cz
