Kliknutím zvětšíteNěkomu zní jako rajská hudba předení kočky, jiný se tetelí blahem, když slyší křupání větviček a šustění listí. Nebo přímo krovek. Vedle koček, psů, králíků, papoušků a morčat se na seznamu domácích mazlíčků objevuje i hmyz. A nejen ten, co se krotí dezinsekcí.
„Jsou chovatelé, kteří hmyz chovají jako potravu. Třeba pro plazy. Pak ale skutečně existuje malá skupina lidí, která chová hmyz jako domácího mazlíčka,“ líčí entomolog Pavel Krásenský. „Nejčastěji se jedná o strašilky, lupenatky a různé pakobylky. Oblíbení jsou také velcí tropičtí švábi,“ vyjmenovává odborník na hmyzí říši.
To, co na nich chovatele láká, je jejich kontaktnost. Ne že by byly synonymem přítulnosti, ale zvládají manipulaci. „Lidé si je bez obav mohou vzít do ruky nechat je po sobě lézt. Zblízka si je prohlédnout. Nijak neútočí,“ popisuje. „Třeba u sklípkana a dalších pavouků se to přitom vůbec nedoporučuje, je to pro ně stresující, fyzický kontakt nemají rádi, natož nějaké mazlení,“ vysvětluje.
Odolný a skromný na prostor
Tím hlavním důvodem pro zájmové chovatelství hmyzu je hlavně jeho nenáročnost. Výše zmiňovaný hmyz je totiž býložravý, a odpadají tak nároky na krmivo. „Potřebují jen listí. Švábům zase můžete dávat i třeba zbytky ovoce, listy z květin,“ líčí Pavel Krásenský. Strašilky mají rády i divoké byliny, jako jsou ostružiník nebo maliník.
Hmyz je navíc velmi odolný a skromný na ubytování. Můžete je chovat i ve větší, tří- až čtyřlitrové sklenici od okurek. Žádná škrabadla, pelechy ani terária s bazénkem kvůli nim pořizovat nemusíte. A hluboko do kapsy před nákupem nového společníka sáhnout také nemusíte. Hmyz se i v domácích podmínkách výborně a rychle množí. Chovatelé proto nabízejí pakobylky i strašilky k prodeji v řádu nižších desítek korun. Někteří je věnují zadarmo.
Vděčný objekt fotografování
Nenáročnost na chov oceňuje i chovatelka strašilek Nikita Šťastná. Na hmyzu jako domácím mazlíčkovi nevidí nic zvláštního. „Přijde mi to podobné, jako když lidé chovají třeba chameleona. Baví se tím, jak protáčí oči, mění barvy. Strašilka je na pozorování také hodně zajímavá, je exotická,“ popisuje. Navíc je to i skvělý pomocník. Chovatelka strašilek je totiž profesionální fotografka a vede kurzy makrofotografie. „V zimě se samozřejmě v přírodě moc fotit hmyz nedá. Takže věrným objektem jsou právě strašilky,“ usmívá se.
Strašilka u oběda? Zatím nepřišel čas
Ocenit krásu hmyzu ale umí stále málokdo. Podle entomologa Pavla Krásenského lidé nad svým vztahem k hmyzu nepřemýšlí a často v jeho přísném hodnocení přebírají vzorce chování od okolí. „Není se co divit. Stačí vidět vyjeknout maminku kvůli pavoukovi, učitelku ve třídě kvůli mouchám, a na doživotní fobii je zaděláno,“ směje se.
K lidem se snaží krásu hmyzu dostat přes fotografie, odborné články nebo přednášky. „Po nich jsou lidé už ochotnější uznat, že říše hmyzu je krásný svět, a není to všechno jen odporné. Nicméně nemyslím si, že i přes svoji nenáročnost bude hmyz oblíbeným mazlíčkem. Situací, kdy na jídelním stole má vnuk insektárium se šváby a naproti obědvá babička, se asi nedočkáme. Hmyz není společenská záležitost,“ doplňuje entomolog.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
