Jen málokteré zvíře budí tolik pozornosti jako hyena. Kromě mohutné čelisti s ostrými tesáky a široké hrudi má totiž každá z nich i penis. Je přitom úplně jedno, jestli jde o holku, nebo o kluka. Dlouhý pohlavní úd se rýsuje na těle každé z nich.

„Lidé si proto dřív mysleli, že jsou hyeny skvrnité hermafroditi tedy že mají obě pohlaví,“ říká biolog a ředitel táborské zoo Evžen Korec. Vědci ale nakonec přišli s jiným vysvětlením: „Jde o takzvané sexuální mimikry,“ říká Evžen Korec. Samičky zkrátka napodobují samečky.

Falešný penis

Vede je k tomu touha ovládnout smečku. „Hyeny totiž žijí v přísně hierarchicky uspořádaných společenstvech, kde patří hlavní role dominantní samici,“ vysvětluje biolog.

O tom, která z hyeních samic je silnější a váženější, přitom rozhoduje mimo jiné očichávání pohlavních orgánů. Čím větší údy šelmy mají, tím výše na společenském žebříčku jsou. Tyto samice mají také větší šanci na spáření a založení rodiny. „Klamání falešným pseudopenisem tedy samici pomáhá udržet se v čele smečky i vychovat a ochránit svá mláďata,“ uzavírá biolog.

Vražedný kvítek

Tělem klamou i další zvířata. A to z různých důvodů. Třeba kudlanka orchidejová si díky „lhaní“ snadno obstarává potravu. Nemusí při lovu hnout ani prstem.

„Vypadá totiž jako křehký narůžovělý kvítek. Hmyz milující orchideje jí tak naprosto sám a dobrovolně nasedá přímo na kusadla,“ popisuje další dovednou zvířecí kamufláž Eva Šlosarčíková z olomoucké zoo. Kudlance pak stačí jen skousnout. Nic víc.

Podobný způsob „lovu“ volí i želva kajmanka. „Vábí drobné rybky rovnou do tlamy tím, že jim ukazuje svíjející se výrůstky jazyka, které připomínají červy,“ popisuje Evžen Korec.

Mistrem v šálení je podle něj i slizoun dravý. Tedy ryba, která se živí šupinami a ploutvemi dalších živočichů. Ty jim vytrhává nepozorovaně přímo z těla.

Hlavně nenápadně

Dělá to přitom velmi chytře: předstírá, že patří do skupiny takzvaných čističů tedy ryb, které pomáhají dalším živočichům pod vodou od nepříjemných parazitů či odumřelé kůže. Takto se slizoun přiblíží ke kořisti prakticky bez povšimnutí. „Jakmile je ale velká ryba na dosah, vytrhne jí místo hygieny kus ploutve,“ uvádí biolog.

Mimikry ovšem používají také potenciální oběti. Aby někomu neskončily na talíři, tváří se jako některý z jejich nebezpečnějších dvojníků. Takových imitátorů je podle biologů v přírodě celá řada.

„Třeba takový nejedovatý had korálovka. Ten dovedně využívá toho, že má velmi podobné zbarvení jako jiný plaz jedovatý had korálovec,“ uvádí expertka na klinické chování zvířat Kateřina Štiblická. Část predátorů si díky tomu útok předem raději rozmyslí.

Podobně lstivě se chovají také pestřenky z řádu dvoukřídlých. „Ty zase svým zbarvením napodobují vosy, včely a čmeláky,“ přidává další příklad kamufláže Evžen Korec.

Zvířecí maskáče

Vůbec nejznámějším a nejrozšířenějším způsobem maskování je ale podle něj takzvaný „protistín“ - zvířata se jednoduše snaží splynout se svým okolím díky určitému zbarvení. Jejich břicho je výrazně světlejší než horní část těla.

Typické je to například u žraloků. Ti při pohledu zespoda splývají se světlou hladinou, zatímco shora jsou skrytí v tmavé hlubině,“ uvádí ředitel táborské zoo Evžen Korec. Stejně to mají i další ryby nebo tučňáci. Této lstivé metody využívají i někteří ptáci třeba skřivan růžkatý.

Jakési „maskáče“ mají ve svém arzenálu triků také zebry. „Jejich kůže je totiž pruhovaná, tedy opticky rozbitá na světlé a tmavé plochy. To způsobuje, že se v horkém a proudícím vzduchu zebry v dálce rozmažou. Pro predátory jsou díky tomu hůře viditelné,“ doplňuje Evžen Korec.

Had v peří

No a jak ukazují poslední vědecké výzkumy, mimikry se nemusí omezovat jen na vzhled zvířete. Některé druhy ke své ochraně používají i přejaté chování. Třeba sýkora modřinka chrání svá hnízda v dutinách stromů a mláďata tím, že na vetřelce „syčí“. Snaží se vyvolat dojem, že v dutině bydlí had. „Funguje to. Když jsme její syčení nahráli a pustili myším, tak tyto myši vykazovaly velkou míru stresu a strachu. Opravdu sýkorce její lež uvěřili,“ popsala magazínu Behavioral Ecology and Sociobiology vědkyně Mylène Dutour.

Příští sobotu 21. 3.: Očkování domácích mazlíčků